www.czechpatriots.com

Československé vojenské jednotky v SSSR (1942-1945)
Perzekuce čs. občanů v SSSR (1939-1945)
Michal Gelbič


Ve 20. století byla řada československých občanů vystavena perzekuci sovětské moci, a to ve všech jejích podobách - od kolektivizace majetku, odsouzení do pracovních lágrů, až po fyzickou likvidaci. Represe se týkaly čtyř hlavních kategorií osob: 1) předválečná perzekuce příslušníků čs. menšin 1 na území SSSR ve 20. a 30. letech; 2) perzekuce čs. občanů (přeběhlíků a internovaných) během druhé světové války (1939-1945); 3) internace válečných zajatců, kteří před uvězněním dobrovolně, eventuálně nedobrovolně sloužili v nepřátelských armádách; 4) poválečná perzekuce osob nepohodlných nebo nepřátelských vůči SSSR. Dle odhadu některých badatelů dosahuje celkový počet perzekuovaných čs. občanů neuvěřitelných 120 tis. osob.

Předmětem následujícího materiálu je bližší seznámení se s perzekucí čs. občanů v letech 1939-1945, a to v rámci dvou sovětských represivních systémů GULAG (Hlavní správa táborů) a GUPVI (Hlavní správa válečných zajatců a internovaných).

GULAG

Nejvíce čs. občanů se v GULAGu nacházelo v prvních letech války. Nejpočetnější skupinu zadržených a vězněných tvořili Rusíni z Podkarpatské Rusi, do 14.03.1939 občané Československa. Ve stejný den, kdy Podkarpatská Rus vyhlásila na Československu svou nezávislost, bylo toto území okupováno Maďarskem. Stejně jako v českých zemích, i zde se přesvědčení vlastenci z obavy před perzekucí rozhodli hledat útočiště za hranicemi své země. Okupace východního Polska Sovětským svazem v září 1939 přiblížila západní hranice SSSR až k "maďarské" Podkarpatské Rusi, čímž se Rusínům výrazně zvýšila pravděpodobnost úspěšného útěku do socialistického "ráje". Osud těchto běženců se však v drtivé většině vyvíjel krajně nepříznivě. Po zadržení a uvěznění 2 byli tito za "nelegální překročení sovětských hranic" nebo "špionáž" odsouzeni zpravidla na 3 až 5 let a následně odesláni do táborů a kolonií nucených prací po celém území SSSR (zejména na Sibiř nebo do severních oblastí za polárním kruhem). Jejich počet je odhadován na 21 000 3.

Sovětská evidence dle národností a státní příslušnosti jednotlivých zadržených je bohužel značně zkreslená. Zatímco statistické přehledy uvádějí jen v některých případech (a ještě nepřesně) počet zatčených osob české národnosti, Rusíni nebyli zpravidla zařazováni mezi československé občany 4. Dle slov docenta Boráka je "Podkarpatská Rus stále pokládána za oblast státního zájmu a součást Sovětského svazu, proto jsou všechny dokumenty týkající se této skupiny obyvatel dosud utajeny". Přesto tito zatčení museli být nějakým způsobem evidováni a vykazováni.

V souvislosti s evidencí Rusínů (čs. občanů) se proto nabízí několik variant. Tak například v dopise 5 adresovaném vedení GULAGu NKVD SSSR o činnosti severních táborů v letech 1941-1943 jeho autor G. Pokrovský (pozn.: spolupracovník systému táborů) uvedl: "společně s Poláky se v těchto koloniích nacházeli přeběhlíci z Československa (dle osobních dokumentů šlo o maďarské občany)...". Po okupaci československé Podkarpatské Rusi Maďarskem bylo dané území přejmenováno na "Karpatalja", maďarština se stala úředním jazykem a na klíčová místa v úřadech byli dosazeni Maďaři. Dá se proto předpokládat, že postupně docházelo na okupovaném území ke změně osobních dokladů obyvatelstva. Tím by se vysvětlila evidence Rusínů coby maďarských státních příslušníků. Podíváme-li se však na evidenci z 01.01.1942 6, nacházíme mezi občany maďarské státní příslušnosti 2 216 osob. I kdyby většinu z uvedených maďarských příslušníků tvořili Rusíni, přesto toto číslo příliš nekoresponduje s celkovým odhadovaným počtem uvězněných občanů Podkarpatské Rusi. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu i krutou skutečnost, že náročný pracovní režim v těžkých klimatických podmínkách a vůbec nelidské zacházení v sovětských lágrech se odrazily na vysoké úmrtnosti zatčených. Sovětské zacházení údajně přežila pouze třetina zatčených Rusínů, což by představovalo zhruba 8 000 osob.

Řada běženců odešla do SSSR současně s maďarskou okupací, další pak v průběhu okupační správy. Někteří Rusíni mohli uprchnout z maďarských koncentračních táborů, kam byli zavíráni zejména ti vlastenecky orientovaní, stejně jako Češi a Židé. V neposlední řadě do SSSR utíkali i potenciální rusínští branci, kteří byli nedobrovolně povoláváni k přecvičení 7 do Maďarské královské armády.

Pokud však tito běženci nebyli po zatčení a odeslání do nápravně pracovních táborů evidováni jako českoslovenští nebo maďarští státní příslušníci, je třeba je hledat v dalších možných kategoriích, kterými jsou "další cizí státní příslušníci" nebo "neidentifikovatelní cizí státní příslušníci". V roce 1942 tyto kategorie registrují 929 a 2 457 osob. Jejich počty jsou nicméně stále nedostačující, tudíž je třeba uvažovat ještě o jedné skupině zatčených, a tou jsou Ukrajinci, kterých je k 01.01.1942 evidováno 182 284 osob.

Dnes již není tajemstvím, že Podkarpatská Rus byla minimálně od roku 1939 Sověty vnímána jako území, které je třeba připojit k Ukrajině - Sovětskému Svazu. Ostatně tento územní požadavek byl Sověty deklarován již v roce 1940, a to vůči Maďarsku. V době kdy československé vojenské jednotky byly doplňovány ze sovětských lágrů a kolonií osvobozenými Rusíny, vedla se až vypjatá debata o národnostním určení Rusínů. Zatímco vlastenecky a pročeskoslovensky orientovaní jedinci se hlásili k rusínské národnosti, sovětské velení a komunisté v řadách čs. jednotek trvali na jejich zařazení k ukrajinské národnosti. Sověti shledávali nevhodné, zejména s ohledem na jejich budoucí úmysly se Zakarpatskou Ukrajinou 8, podporovat rusínskou příslušnost. Dá se proto předpokládat, že tento důvod sehrál svou roli i v přístupu k statistickému vykazování Rusínů a jejich zařazování do národnostní kategorie Ukrajinci.

GUPVI

Vedle represivního systému GULAG existovala další struktura, kterou si rovněž prošli někteří čs. občané, a to GUPVI NKVD-MVD SSSR pro válečné zajatce. Tato struktura byla organizována na podzim 1939 v souvislosti s výskytem prvních zajatců po napadení Polska Sovětským Svazem. Válečných zajatců s agresí SSSR vůči dalším zemím v letech 1939-1940 9 postupně přibývalo. Společně s polskými "válečnými" 10 zajatci se v táborech NKVD na počátku války nacházelo také 119 francouzských důstojníků a vojáků, 14 anglických vojáků a zhruba 800 Čechoslováků z Československého legionu. Příslušníci legionu byli postupně odesíláni do Francie (1940-1941), kde se tehdy formovala československá jednotka. Po napadení Sovětského Svazu Německem byla zahájena jednání o založení v SSSR československé vojenské jednotky, jejichž jádrem se měl stát zbytek příslušníků Čs. legionu. Tak se také stalo. Dne 5. února 1942 do Buzuluku na sběrné stanoviště formující se československé vojenské jednotky dorazilo 88 legionářů.

Dostupné sovětské dokumenty bohužel nikde neevidují počet československých zajatců, tak jak byli internováni po letech. Naopak se lze v sovětských dokumentech dočíst, kolik zajatců bylo v jednotlivých letech odesláno na formování národnostních jednotek. Zajímavostí je, že tito zajatci byli evidování jako Čechoslováci 11. Tento výraz se údajně mezi pracovníky NKVD rozšířil a zobecněl, a byli jím označováni Češi, Slováci a dokonce Rusíni. Celkem bylo na formování čs. jednotek v období 1941-1945 propuštěno 9 089 osob, z toho 70 důstojníků 12.

Pomineme-li internované příslušníky Čs. legionu z roku 1939 je složité statisticky rozklíčovat kolik a v kterých jednotkách čs. váleční zajatci sloužili před internací. Výjimkou jsou internovaní slovenské armády, zejména známé případy přeběhnutí k Rudé armádě příslušníků Rychlé, později 1. pěší divize a Zajišťovací divize. Co se týká německého Wehrmachtu, zde je situace nejasná, stejně jako u přeběhlíků z Maďarské královské armády. O nasazení Rusínů v boji proti SSSR a vůbec jejich počtu v maďarské armádě se dostupné zdroje nezmiňují. Nicméně tento předpoklad potvrzují výpovědi několika příslušníků 1. čs. armádního sboru, kteří uvádějí před vstupem do čs. jednotek službu v maďarské armádě 13. Dezerce Rusínů z maďarských jednotek nebo jejich zajetí při vojenském tažení do SSSR jsou proto na místě. Unikátní je v tomto směru již jednou zmiňovaný dokument 8 o počtu, složení dle národností a hodností válečných zajatců v táborech GUPVI během Velké vlastenecké války 1941-1945, ve které jsem se poprvé setkal se samostatně evidovanou skupinou válečných zajatců rusínské národnosti.

Není třeba zdůrazňovat, že s válečnými zajatci bylo jednáno stejně tvrdě a nemilosrdně jako s vězni v rámci systému GULAG. Jen v letech 1941-1945 zemřelo okolo 318 000 zajatců, v následujících 4 letech (1949) to bylo dalších 250 000 osob. Československých obětí bylo do roku 1949 evidováno 4 033.


Poznámky:
  1. Volyňští Češi.
  2. Zejména se jednalo o věznice Nadvornaja, Stanislav, Poltava. V Charkově se pak nacházela tranzitní věznice před konečným transportem do pracovních táborů.
  3. Sovětský velvyslanec v Maďarsku N. I. Šaronov si do deníku z 08.05.1941 zapsal slova poslance Zakarpatské Ukrajiny Fencika: "Od nás k Vám (do SSSR) přešlo okolo 20 tisíc obyvatel". Toto číslo potvrzuje rovněž Karel Richter v knize "Přes krvavé řeky", který se odvolává zejména na poznatky generála H. Píky. Dle Píky se v 29 táborech NKVD nacházelo zhruba 21 000 Rusínů. Ivan Pop v knize "Dějiny Podkarpatské Rusi v datech" uvádí počet 25 000.
  4. Viz mnou vybraná statistika o počtu vězňů v nápravně pracovních táborech (1937, 1939, 1942, 1956).
  5. Dokument je dostupný zde.
  6. Dokument je dostupný zde.
  7. Většina z nich cvičila bezezbraně.
  8. Sovětské označení pro Podkarpatskou Rus.
  9. V duchu tajného dodatku k paktu Ribbentrop-Molotov.
  10. S Poláky se zacházelo jako s válečnými zajatci, ačkoliv mezi Polskem a SSSR nebyl vyhlášen válečný stav.
  11. Poznámka v publikaci "Váleční zajatci v SSSR 1939-1956". Termín pevně zakotvil v lexikonu pracovníků NKVD. Pod ním se skrývali váleční zajatci Češi, Slováci a dokonce Rusíni (Ukrajinci západně-ukrajinských zemí).
  12. Dokument je dostupný zde.
  13. Služba v maďarské armádě nemusela mít pouze běžný charakter tedy se zbraní. Kromě vojenských jednotek existovala od 01.07.1939 rovněž vojenská pracovní služba (pracovní jednotky). Dále byly v létě 1940 zřízeny "zvláštní vojenské pracovní jednotky", v dubnu 1941 pak "pomocné vojenské pracovní jednotky". Mimoto existovaly i "trestné vojenské pracovní jednotky" a národnostní vojenské pracovní jednotky (Srbové, Rumuni). Na východní frontě byly v rámci maďarských jednotek nasazovány také židovské pracovní prapory.

Prameny a literatura:
  • Dokumenty ze sovětských archivů, uveřejněných v publikacích: 1) Mež. fond Demokratia - GULAG: Glavnoe upravlenie lagerej. 1918-1960, Moskva 2002. Sbírka časově i tematicky uspořádaných dokumentů, které představují vznik a rozvoj represivního systému GULAG. 2) Otkrytoe obšestvo (Fond Sorosa) - Voennoplennye v SSSR 1939-1956, Logos, Moskva 2000. Publikace archivních dokumentů a materiálů, týkajících se pobytu zajatců zahraničních armád na území SSSR v letech 1939-1956. Některé přeložené dokumenty jsou publikovány v rámci tohoto webu, konkrétně zde.
  • Borák M. - Prameny k perzekuci české menšiny a československého exilu v bývalém SSSR v ruských archivech. O projektu "Českoslovenští občané z území dnešní České republiky perzekuovaní v SSSR".
  • Borák M. - České stopy v Gulagu, Opava, Slezské zemské muzeum 2003. Z výzkumu perzekuce Čechů a občanů ČSR v Sovětském svazu.
  • Borák M. - Perzekuce občanů z území dnešní České republiky v SSSR, Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2003. Ke stažení zde.
  • Demčík Jan - Můj útěk do gulagu, Praha 1995. Výpověď příslušníka čs. jednotek v SSSR a očitého svědka Rusína Jana Demčíka, který si prošel utrpením sovětských lágrů.
  • Kričfaluši Michal, Richter Karel - Účtování s časem (V náručí Gulagu), Společnost přátel Podkarpatské Rusi, Česká expedice, Praha 2004 (1. vydání). První část dvoudílných vzpomínek generála Kričfalušiho, ve kterých líčí dětství i dospívání na Podkarpatské Rusi a strastiplnou cestu stalinistickými lágry, až do řad československé vojenské jednotky v SSSR.
  • Kulka Erich - Židé v československé Svobodově armádě, Naše Vojsko, Praha 1990 (1. vydání). Mj. o represi čs. Židů a Podkarpatských Rusínů v SSSR.
  • Richter Karel - Podkarpatští Rusíni v boji za svobodu, Společnost přátel Podkarpatské Rusi, Česká expedice, Praha 1997 (1. vydání). Mj. o represi Rusínů v SSSR.
  • Richter Karel - Přes krvavé řeky, Ostrov, Praha 2003 (1. vydání). Kniha pojednává o formování československé jednotky v SSSR. Zmiňována je v ní i perzekuce čs. občanů z řad menšiny žijící ve Volyni a Rusínů z Podkarpatské Rusi.

Czechpatriots.com | Československé vojenské jednotky v SSSR (1942-1945) | © 2005-2017 Michal Gelbič